Dračí a Fénixův slib (Prolog)

 

 Oheň a popel

Vítr přinášel vůni spáleného hedvábí a inkoustu. Nebesa nad císařským palácem byla černá jako kaligrafický tah na svitku osudu. Rudé lucerny, které měly osvětlit cesty do budoucnosti, nyní osvětlovaly pouze trosky cizího plánu – a pád muže, který měl být legendou.

Wú Long poklekl uprostřed velké audienční síně. Jeho ruce svíraly pouta z nefritového železa, drahocenného kovu, který dokázal omezit i ty nejsilnější válečníky. Krev z rány na jeho čele mu stékala do očí, ale nesklonil hlavu.

Před ním seděl císař – jeho vlastní bratr.

„Jsi obviněn ze zrady,“ zazněl hlas nejvyššího rádce, starého muže s dlouhými stříbrnými vousy, který vždy stál ve stínu trůnu. „Přinesl jsi hanbu své rodině i celé říši.“

Wú Long se ani nepohnul. Jeho srdce nebilo strachem, ale ledovým klidem člověka, který již pochopil svůj osud.

„Nejsem zrádce,“ pronesl pevně. „Bránil jsem říši, když jste vy všichni seděli zde a psali rozsudky na hedvábné svitky.“

Zlatá roucha dvorních úředníků zašustila, když mezi sebou tiše zašeptali. Každý v sále věděl, že to byla pravda. Každý v sále také věděl, že pravda dnes nikoho nezachrání.

Císař neodpověděl okamžitě. Jeho oči, kdysi plné bratrské lásky, nyní připomínaly dvě zamrzlé studny, ve kterých se odráželo jen mlčení dvora. V ruce držel smaragdové žezlo, symbol moci, a palcem přejížděl po jeho hladkém povrchu. Nakonec promluvil, tiše, ale s neochvějnou rozhodností.

„Odeberu ti jméno Wú Long. Odeberu ti titul prince. Odeberu ti vše, co ti náleželo,“ řekl. „Nebudeš popraven, jak káže zákon. Místo toho budeš vyhnán. Do konce života budeš žít jako nikdo.“

Ticho.

Pak úder gongu.

Rozsudek byl vyřčen.

Dva vojáci Wú Longa zvedli a táhli ho pryč. Když procházel mezi řadami šlechticů, poznal mezi nimi známé tváře – ty, kdo se mu kdysi klaněli, volali jeho jméno v oslavách vítězství, sdíleli s ním víno a sliby věrnosti.

Nyní od něj odvraceli pohled.

Jen jediný pár očí ho sledoval až do konce – císařovna, jeho starší sestra. V jejím pohledu nebyla nenávist, jen bolest. A možná špetka naděje.

Když ho vojáci odvlekli za palácové brány, zašeptala jedno jediné slovo:

„Přežij.“

A pak byl svět temný.

Oheň minulosti shořel.

A s ním i jméno Wú Long.