Dračí a Fénixův slib (1)

 

Kapitola 1 – Vyhnaný princ

Mladý lékař Jiàn byl talentovaným léčitelem a učencem v císařském paláci. Byl známý svou klidnou povahou, laskavostí a mimořádnými znalostmi léčivých bylin. Pocházel z vážené rodiny dvorních lékařů a věřil, že úkolem lékaře je zachránit každého bez ohledu na jeho postavení.

Každé ráno vstával ještě před svítáním. Zatímco většina paláce teprve ožívala, Jiàn už procházel císařskou zahradou a sbíral čerstvé léčivé rostliny, které se používaly při přípravě vzácných odvarů. Poté zamířil do palácové lékárny, kde společně s ostatními lékaři připravoval masti, tinktury a léčivé čaje pro členy císařské rodiny i služebnictvo.

Přestože byl mladý, získal si respekt svých kolegů. Dokázal rozpoznat nemoc podle nepatrných příznaků, znal stovky léčivých rostlin a často nacházel řešení tam, kde si zkušenější lékaři nevěděli rady. Nikdy se však svou schopností nechlubil. Věřil, že skutečný léčitel má být pokorný a nezištný.

Jeho mistr mu často připomínal jediné pravidlo.

„Pamatuj, Jiàne. Nemoci nerozlišují mezi císařem a žebrákem. A lékař by také neměl.“

Jiàn si tato slova vzal hluboko k srdci. Netušil však, že právě tato zásada bude brzy podrobena nejtěžší zkoušce jeho života.

Když jednoho dne byl zavolán do audienční síně k císaři. 

Vešel dovnitř. ,,Můj pane," uklonil se. 

Císař mávl rukou. ,,Volal jste," zeptal se když se narovnal. 

,,Ano, postaráš se o mého vyhnaného syna. Prince Wú Longa, je v chatě hluboko v horách Draka a potřebuje lékařkou pomoc."

,,Ano, pane." Jián se znovu uklonil.

,,Můžeš jít." propustil ho císař.

,,Jsi si jistý?" ptal se jeho mistr. ,,Vážně si si císař přeje tohle? Navíc je to nebezpečné, vždyť víš, co se o princi říká."

,,Mistře Jiangu se vší úctou je  mi to jedno, potřebuje moji pomoc? Ano potřebuje, tak já vyrazím. " trval si na svém Jián. 

Muž si povzdechl. ,,Držíš se našeho pravidla, dobře. Ale bud opatrný." 

Sebral ze stolu krabičku s rodinnými lékařskými recepty. ,,Na , chci aby sis ji vzal. Jsou v  ní lékařské recepty."

,,Ale to je vaše." namítli Jián. 

,,Já je znám zpaměti, neboj se." usmál se  mistr Jiang.  

Jián tedy dar přijal. ,,Děkuji mistře." 

Vyrazil se se rozloučit s přáteli, měl blízké jenom dva slečnu Miami a mladého mistra Yu. 

Našel je spolu, házeli kamení do rybníka. Usmál se  nad jejich bezstarostným počínáním. 

..Dobré poledne vy dva." pozdravil je. 

Oni se otočili. Miami se  ihned usmála. Yu zamával na pozdrav, nerad zbytečně mluví. 

,,Ahojky," řekla Miami. Vzápětí však zvážněla, když si všimla jeho zabalených věcí. ,,Takže je to pravda, jdeš pomoci princi." 

,,Ano," odpověděl Jián. 

,,Wau náš kamarád má úkol přímo od císaře." řekl Yu. 

Yu se usmál, ale úsměv mu dlouho nevydržel.

„To není jen tak ledajaký úkol,“ řekl tiše. „Celý palác si o tom šeptá. Nikdo nechápe, proč si císař vzpomněl právě na prince Wú Longa.“

Miami sklopila pohled k hladině rybníka.

„Slyšela jsem služebné,“ pronesla opatrně. „Říkají, že princ býval nejstatečnějším válečníkem celé říše. Lidé ho milovali. Pak byl najednou označen za zrádce.“

„A jiní tvrdí, že chtěl zavraždit samotného císaře,“ dodal Yu.

Jiàn zavrtěl hlavou.

„Nevím, co je pravda. A ani to není můj úkol.“

Oba přátelé se na něj nechápavě podívali.

„Jsem lékař,“ pokračoval klidně. „Ne soudce. Pokud je princ nemocný nebo zraněný, udělám vše, co bude v mých silách, abych ho uzdravil.“

Miami se slabě usmála.

„Přesně proto tě máme rádi.“

Pak sáhla do rukávu svého světle modrého roucha a vytáhla malý hedvábný váček.

„Tady.“

Jiàn jej překvapeně převzal.

„Co je to?“

„Sušené květy měsíčního jasmínu,“ odpověděla. „Vaří se z nich čaj proti únavě. Vím, že budeš dlouho na cestách.“

Jiàn se lehce uklonil.

„Děkuji.“

Yu mezitím rozvázal koženou šňůrku kolem svého zápěstí. Visel na ní malý nefritový přívěsek ve tvaru draka.

„Tenhle jsem vyřezal sám,“ řekl a podal mu ho. „Není moc povedený... ale třeba ti přinese štěstí.“

Jiàn si přívěsek chvíli prohlížel. Přestože nebyl dokonale opracovaný, bylo na něm poznat, kolik péče do něj Yu vložil.

„Budu ho nosit stále u sebe.“

Yu přikývl a poprvé za celý rozhovor se usmál od ucha k uchu.

„Tak se nám vrať živý.“

Miami mu položila ruce na ramena.

„A hlavně se nenech zatáhnout do palácových intrik. Jsou nebezpečnější než meče.“

Jiàn přikývl.

„Slibuji.“

Po krátkém rozloučení zamířil ke stájím. Slunce už stálo vysoko na obloze a nádvoří paláce bylo plné vojáků, úředníků i služebnictva. Nikdo mu nevěnoval zvláštní pozornost. Pro ostatní byl jen další dvorní lékař vyslaný na služební cestu.

Sedlář mu přivedl hnědého koně jménem Hvězdný vítr. Na sedlo byly připevněny brašny s léčivými bylinami, obvazy, lékařskými nástroji a vzácnou schránkou od mistra Jianga.

Jiàn ještě jednou pohlédl na střechy císařského paláce zalité slunečním světlem.

Vyrostl mezi těmito zdmi. Tady studoval, učil se léčit a snil o tom, že bude pomáhat lidem.

Netušil, že až se příště vrátí, jeho život už nikdy nebude stejný.

Pevně uchopil otěže.

„Vyrazíme.“

Kůň se pomalu rozešel hlavní branou. Za ní se rozprostírala dlouhá cesta vedoucí k horám Draka, kde na něj čekal muž, jehož se celá říše bála vyslovit jménem.

Princ Wú Long.

Cesta do hor Draka trvala několik dní.

Jiàn projížděl vesnicemi, které stále nesly jizvy po dávných bitvách. Mnohé domy byly opravené jen provizorně a na polích pracovali převážně starci, ženy a děti. Válka si odnesla mnoho mužů.

Jednoho večera zastavil v malé horské vesnici, kde přenocoval v hostinci. Když se hostinský dozvěděl, kam má namířeno, překvapeně zvedl obočí.

„Do pevnosti Černého vrchu?“ zeptal se.

Jiàn přikývl.

„Ano. Mám se postarat o prince Wú Longa.“

V hostinci se na okamžik rozhostilo ticho.

Jeden ze starších mužů odložil hůlky a podíval se na Jiàna.

„Princ Wú Long nebyl zrádce,“ řekl tiše. „Sloužil jsem pod jeho velením. Kdyby nebylo jeho, naše vesnice by už dávno neexistovala.“

„Mluv tiše!“ sykla jeho žena a nervózně se rozhlédla.

„Stěny mají uši.“

Stařec si povzdechl.

„Možná ano. Ale pravda zůstane pravdou.“

Jiàn mlčky poslouchal. Bylo to už podruhé, co slyšel někoho mluvit o princi s úctou místo nenávisti.

Když následujícího rána pokračoval v cestě, v hlavě mu zněla jediná otázka.

Co když se císařský dvůr mýlí?

Po dalších dvou dnech dorazil na úpatí hor Draka.

Cesta se stávala stále strmější. Hustý les zakrýval sluneční světlo a mezi skalami se válela chladná mlha. Konečně spatřil kamennou pevnost přitisknutou ke skále. Její vysoké zdi byly popraskané a na věžích vlály potrhané prapory.

Před branou stáli dva ozbrojení strážci.

„Stůj! Kdo přichází?“ zvolal jeden z nich.

Jiàn sesedl z koně a vytáhl císařský rozkaz.

„Jsem dvorní lékař Jiàn. Přijel jsem na příkaz Jeho Veličenstva ošetřit prince Wú Longa.“

Starší ze strážných si pečeť dlouho prohlížel, než pomalu přikývl.

„Rozkaz je pravý.“

Brána se s hlasitým skřípěním otevřela.

Jakmile Jiàn vstoupil dovnitř, všiml si, že pevnost působí téměř opuštěně. Na nádvoří cvičilo jen několik vojáků. Nikdo nemluvil. Ve vzduchu panovalo zvláštní napětí.

Jeden ze strážných se zastavil před dřevěnou budovou stojící stranou od hlavních kasáren.

„Princ je uvnitř.“

Chvíli váhal.

„Předem vás varuji... nemá rád návštěvy.“

Jiàn se lehce pousmál.

„Ani nemocní většinou nemají.“

Strážný zavrtěl hlavou.

„Nejde o to. Poslední dva lékaře vyhnal dřív, než se ho vůbec dotkli.“

„To risknu.“

Strážný ustoupil a otevřel dveře.

Uvnitř panovalo šero.

Vzduch voněl po dřevu, léčivých mastích a slabém kouři z krbu. V místnosti bylo překvapivě uklizeno, ale působila chladně a prázdně.

U otevřeného okna stál vysoký muž.

Na sobě měl jednoduchý černý šat bez jediného znaku svého někdejšího postavení. Dlouhé černé vlasy měl svázané do nízkého copu a široká záda pokrývaly staré jizvy.

Ani se neotočil.

„Další lékař?“ pronesl hlubokým hlasem.

Jiàn se uklonil.

„Jmenuji se Jiàn. Přijel jsem z císařského paláce.“

„Ten poslední utekl ještě před svítáním.“

Jiàn položil brašnu na stůl.

„Pak doufám, že vás nezklamu.“

Muž se pomalu otočil.

Jeho tvář byla pohledná, ale unavená. Ostré rysy doplňovaly tmavé oči, ve kterých se mísila nedůvěra s bolestí. Přesto z něj vyzařovala přirozená autorita, jako by ani léta vyhnanství nedokázala zlomit jeho důstojnost.

Wú Long si Jiàna dlouze prohlížel.

„Nebojíš se mě?“

„Měl bych?“

„Celá říše věří, že jsem zrádce.“

Jiàn se na okamžik odmlčel.

„Možná. Ale já jsem nepřijel soudit prince Wú Longa.“

Udělal několik kroků blíž.

„Přijel jsem léčit svého pacienta.“

Poprvé po dlouhé době se na Wú Longově tváři objevil téměř neznatelný úsměv.

„Zajímavé.“

V místnosti zavládlo ticho.

Ani jeden z nich ještě netušil, že právě toto setkání změní jejich osudy – a možná i budoucnost celé říše.